V létě jsou noci krátké. To ale neznamená, že nemusíte být dobře vidět!

31. 05. 2016 16:18:04
Povinnost chodců nosit na sobě při pohybu po silnici mimo obec alespoň jeden reflexní prvek se stala už před několika měsíci realitou. Jedni tuhle realitu vítají, druzí nad ní lamentují.

Za porušení této povinnosti hrozí provinilcům nepříjemná pokuta v takzvaném blokovém řízení. Je tahle novinka přínosem nebo není? Je to opravdu buzerace, jak říkají kritici nebo má celá věc racionální jádro?

V řeči čísel se možná situace nezdá až tak dramatickou – například v roce 2013 zemřelo na našich silnicích podle veřejně dostupných zdrojů 134 osob a tento trend má naštěstí sestupnou tendenci. Problém je ale v tom, že v celoevropském srovnání na tom ČR není zrovna dvakrát dobře. Pohybujeme se na špici. A zřejmě proto se zákonodárci rozhodli, že přijdou s povinností chodců nosit na sobě po setmění reflexní prvky.

Jako u všeho ostatního, i zde se setkávají nejméně dva pohledy na nové nařízení – a musím přiznat, že oba mají něco do sebe. Ten první, nazvěme ho třeba jako liberální, říká, že stát nemá co ukládat chodci, jak se má nebo nemá označovat. Že by reflexní prvky měly být v zájmu každého chodce a ti by je měli nosit automaticky, ale stát by nic takového neměl a priori diktovat. Ačkoli s tímto názorem tak úplně nesouhlasím, musím říci, že jeho zastánce na druhé straně chápu. Z jejich pohledu je objem věcí, které nám stát diktuje, už tak dost rozsáhlý, a v tomto nařízení je prostě spatřován jen další příklad, který to potvrzuje. I z pohledu chodce je pochopitelné, že takové nařízení může pěkně štvát.

Jenže pak je tu ještě pohled člověka zpoza volantu a ten už je trochu jiný. Moje osobní řidičská zkušenost je taková, že řada chodců pojímá chůzi po silnici po setmění spíše jako soutěž v maskování. Typické černé oblečení a tmavé barvy obecně jako by byly snad nutností pro většinu osob, které mám jako řidič tu čest při nočních svých jízdách potkávat. Nemluvě o tom, že ne vždycky má člověk zrovna ideální podmínky k tomu, aby včas viděl a reagoval – a tím nemyslím ani nevyleštěné čelní sklo nebo plačící dítě v autosedačce. Na mysli mám spíš špatné počasí a v důsledku toho horší viditelnost nebo třeba i oslnění od protijedoucího automobilu, což se může stát celkem hravě. Když tedy k tomu ještě navíc připočtete chodce, který pro své tmavé oblečení až do poslední chvíle téměř dokonale splývá s okolní tmou, mohou vás od katastrofy dělit vteřiny.

Řadě i zkušených řidičů se už někdy v životě stalo, že stihli před chodcem zabrzdit doslova na poslední chvíli a že to nemusela vůbec být tma tmoucí a nemuselo se ani jednat o řidičovu chybu. Stane se, že chodec třeba vběhne nečekaně do vozovky nebo splyne s okolím, a to i za bílého dne. A asi si všichni dokážete vybavit ten pocit, kdy by se ve vás krve nedořezal a kdy si představujete, jak to mohlo dopadnout, kdybyste brzdný pedál sešlápli o zlomek vteřiny později.... Nejednou jsem si při takových okamžicích představil, jak by se mi asi po zbytek života žilo s tím, že jsem někoho srazil a že se tomu třeba dalo nějak zabránit... A právě jednou z věcí, kterými se dá srážce člověka s automobilem předejít, je kromě opatrnosti i nošení reflexních prvků za tmy nebo špatné viditelnosti. Přitom jako aktivní řidič mohu sám potvrdit, že rozdíl mezi člověkem (ale třeba i psem) označeným reflexní odrazkou je obrovský! Osobu, která na sobě má odrazku může řidič zahlédnout až na pětinásobnou vzdálenost, takže reakční doba je více než dostatečná k tomu, aby se předešlo nechtěné kolizi.

Po pár měsících fungování nové normy bych jako řidič řekl, že se situace přece jen znatelně zlepšila. Běžně si všímám lidí, kteří mají na kabelkách a taškách různé reflexní visačky a přívěsky (tipoval bych to na reklamní předměty firem), které sice nejsou úplně nejlepší volbou, ale jsou pořád lépší, než nic. Všímám si často i reflexních pásků, které mají chodci na rukávu nebo na nohavicích kalhot. Takže jistý posun v zodpovědnosti za vlastní dobrou viditelnost tu podle mého názoru je. A nenechte se mýlit. I v létě, kdy jsou noci krátké a bývá dlouho vidět, byste správně označení být měli! V zájmu bezpečnosti všech, kdo se pohybují po tom rajónu, jménem „silnice“.

Autor: Kristian Hanko | úterý 31.5.2016 16:18 | karma článku: 10.60 | přečteno: 215x

Další články blogera

Kristian Hanko

Chytrý tuning

Hned na úvod se přiznám, že nejsem velký vyznavač tuningů pro osobní automobily. S tuningem u automobilů je to totiž dost podobné, jako s make-upem u žen: když ho dáte příliš, zničíte to, co je přirozeně hezké!

13.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 5.10 | Přečteno: 145 | Diskuse

Kristian Hanko

Zamávejte žárovce, přivítejte laser!

"Cože? Ona ještě nějaká auta používají klasické žárovky?” zeptala se mně manželka, když mi přes rameno četla název mého připravovaného blogu.

24.3.2017 v 14:23 | Karma článku: 10.07 | Přečteno: 524 | Diskuse

Kristian Hanko

Vidět a být viděn – dvě zásady bezpečnosti podruhé

V minulém blogu jsem psal o tom, že zásadu „vidět a být viděn“ považuji za jedno z nejdůležitějších pravidel bezpečnosti na našich silnicích.

27.9.2016 v 14:27 | Karma článku: 12.90 | Přečteno: 354 | Diskuse

Kristian Hanko

Vidět a být viděn – dvě zásady bezpečnosti

Za dvě snad nejdůležitější zásady bezpečnosti považuji to, aby účastník silničního provozu dobře viděl a zároveň byl sám dobře viditelný. „To je přece jasné,“ řeknete si. A máte pravdu!

18.8.2016 v 15:07 | Karma článku: 10.94 | Přečteno: 301 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Jana Slaninová

Žrádloblog: Dýňoráky

Muž můj změnil ze dne na den stravu. Za dva měsíce sundal osm kilo. Poněvadž jsem magor experimentátor, nevadí mi učit se vařit jinak.

19.2.2019 v 19:35 | Karma článku: 18.32 | Přečteno: 372 | Diskuse

Karel Ábelovský

Slepák prostě není to samé co slepýš

... ale je to velmi zvláštní zvířátko, na které narazíte asi jen stěží; a tak si dovolím vám ho zde v krátkosti představit. V Evropě je to totiž jediný žijící zástupce čeledi slepákovitých, tedy odborně Typhlopidae.

17.2.2019 v 11:20 | Karma článku: 11.71 | Přečteno: 193 | Diskuse

Jiří Strádal

Záhada psího bobku

Franciska je fenka boloňského psíka a s vlkodavkou Bernardetou nám doma tvoří pár, jejichž váhový poměr je zhruba 1:12. Což ale neplatí pro poměr velikosti jejich bobků. Franciska se v tomto směru tuží. Nejen co do velikosti.

6.2.2019 v 10:18 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jiří Strádal

Vlkodav a lyžaři

I v Praze jsme byli obdaření sněhovou nadílkou a obora Hvězda se stala rájem běžkařů. A já musím vzpomenout na časy, kdy jsem do Hvězdy chodil s naší fenkou vlkodava jménem Bernardeta. A jak se na běhající lyžaře tvářila.

5.2.2019 v 12:05 | Karma článku: 20.79 | Přečteno: 587 | Diskuse

Martina Mičková

Co se skrývá pod tečkami?

Na papíře jsou rozházeny číslice. Jejich spojením vznikne obrázek. Tuto zábavu mám ráda nejen já, ale i mé děti.

3.2.2019 v 21:37 | Karma článku: 6.37 | Přečteno: 218 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 416

Vždycky jsem byl velký fanda do aut a všeho, co souviselo s motorismem. Ale od doby, kdy se ze mě stal také táta malé holčičky, jsem začal víc vnímat i otázku bezpečnosti na silnicích. A právě všeho, co souvisí s tím, abychom se na našich silnicích cítili bezpečně, se budou týkat i mé blogy. Potěší mě, když se nad některými myšlenkami pokusíte zamyslet. Třeba to pak při jízdě autem bude na našich cestách vypadat hned o něco radostněji…

Najdete na iDNES.cz